Home  >  Texty  >  blog
Zubři v mlze a v Bialowiezi.
Počet zobrazení: 142404.1.2014 19:10:55
Kde: Bialowieza, Polsko

Doba: konec prosince 2013

Cíl: zubři (zubr evropský) v zimě

Přístroje a zařízení: Nikon D4, Nikon D800, Nikon 400/f2.8, Nikon 70-200/f4, stativ Gitzo

Účastníci: BN, Ondřej Nágl, Jaromír Kadeřábek

Není to žádné velké dobrodružství ten náš výlet za zubry do Polské Bialowieze. I když by se to možná dalo popsat ve stylu „tváří v tvář největšímu turovi Evropy, aneb v pekle Bialowieskeho pralesa“, nebo tak nějak.

Není to ale ani výlet k „ohradě“, do obory, jako onehdy můj výlet do kodaňského Jægersborg Dyrehave za dostupnými, nádhernými jeleny, z pohledu "wildlife" fotografa však jeleny v ohradě a na steroidech.

Zubr evropský. Bialowieza. Polsko.


Přece jen bylo na tom focení zubrů v Bialowieza PN něco zvláštního. Popsal bych to příměrem. Jdete s kamarády do zoo, podívat na nově zřízený výběh zubrů. Přijdete s touhle suitou k ohradě, kde kousek od vás poklidně přežvykuje pět, šest zubrů. Máte s sebou jako správný WL fotograf foťák, samozřejmě. Po chvilce, kdy obdivujete tahle téměř tunu vážící zvířata, si je chcete nějak neotřele vyfotit, aby bylo možné se večer pochlubit třeba na facebooku: cože jsem to přes den dělal (jedl, smrkal, se "cítil výborně", nebo tak nějak). Fotíte zubry přes hradbu, ale není to ono, to je jasné. Nejste borec, co fotí i nataženou rukou, ani zaměstnanec zoo, takže fotku, která by nevypadala jako ze zoo, když má vypadat jako z přírody, zpoza hradby jen tak neuděláte. Navíc vám v toužebné zlatořezné kompozici fotografie vadí ta hradba…a…a vůbec…! Co s tím? Náhlý nápad vás zasáhne, a vy, chtělo by se říct poněkud zkratkovitě, o to více však puzeni vidinou parádní fotky, se přehoupnete přes ohradu oddělující vás od zubrů. Před hradbou stojící suita na okamžik ztuhne, pak každý podle své nátury a vztahu k vám - někteří ječí, někteří vás volají jménem s dodatkem neblbni, pojď zpátky, někteří si loví z kapsy mobil (pěkné videíčko na YouTube).

Ačkoliv spolu zubří býci tráví zimu, občas to do nich vjede. Zubr evropský. Bialowieza. Polsko.


Tak takhle nějak jsme to měli v Bialowiezi my, jen chyběli ti přihlížející. Naštěstí. A ohrada chyběla! Ale princip zůstal. Jste na území zubra, jak se vtipně píše na tabulích podél lesních cest v Białowieski Park Narodowy: „Uwaga! Krajina zubrow“. Je totiž na svobodném rozhodnutí zubra, a pravdaže, trochu i na vašem, jak vzájemné blízké setkání dopadne, co si odnesete. Jestli nějakou fotku, nebo dokonce dobrou fotku, nebo také třeba žádnou fotku. Zubr si v zásadě ze setkání s vámi nic odnést nechce. To je výhoda, ale nedá se s tím počítat najisto. Lehce by si totiž něco odnést mohl…

Za necelých pět vteřin byl však už zase klid. Zubr evropský. Bialowieza. Polsko.


Jen pro pořádek. V Bialowieza existují i ohrady. Za účelem vědeckým, kvůli genofondu a tak.
Jak jsem již v úvodu napsal, chtěli jsme fotit zubry v lese. Zubr na poli, nebo v rozšlapaném bahně kolem krmelce nás nelákal, snad ještě tak zubra v biotopu a la tundra bychom přijali. Ale hlavně to měl být zubr ve sněhu. Doslova. „Pořádnej tur, vobalenej sněhem, nebo jinovatkou.“ „V zasněženým dubovým lese.“ „Vobrovskej… Z pralesa...“ „Chci tu páru z jeho nozder.“ Tak nějak to mělo být.

Zubr evropský. Bialowieza. Polsko.


Zima v prosinci 2013, téměř celoevropsky vypadala spíše jako vlhký podzim s přízemní mlhou, jen brzy ráno a jen místy trochu mrznoucí. Navíc lokalita Bialowieza je v nadmořské výšce asi tak 200 m, a to sněhovým přívalům v tomto čase, byť je tam již trochu ruské podnebí (do Běloruska je to 5 km), zas tolik nepřálo. Ale takový frajeři zase nejsme, abychom se se slovy „tyyy vole, není tady sníh, to bude vo ničem“ po zhruba 1000 km cesty obrátili zpět, když podmínky pro focení nejsou, jak jsme plánovali.

Zubr evropský. Bialowieza. Polsko.


Oportunisté v nás si řekli: „no tak nic, tak aspoň tedy ta mlha, že je…“. A mlha byla opravdu pěkná. Vlhkost z tajících zbytků sněhu kondenzovala do mlhy každé ráno a vydržela dopoledne. A tak hned první ráno, nedlouho potom, co jsme vyrazili z našeho campu se náhle z mlhy vynořili dva zubři. Stáli jsme tváří v tvář dvěma obrovským býkům.

Měje na paměti Jirotkova Saturnina, a historky na webech o „wildlife“ foceni, pravdivější by bylo napsat: pár stovek metrů od našeho bydlení, nedaleko za posledním barákem, na zanedbané louce s křovím a borovicemi, stáli v mlze na první pohled dvě velké krávy, vzápětí identifikované jako zubr evropský (Bison bonasus bonasus), tzv. nížinné (Bialowiežské) linie.

Ale to by také nebylo úplně celé a poctivé. Měli jsme radost, že zubr existuje, dokonce i mimo ohradu, a že ho můžeme fotit, a že je alespoň mlha, která fotkám může dát třeba něco navíc. A možná, že i ta pára z nozder bude…

Zubr evropský. Bialowieza. Polsko.


Mohlo by se zdát, že se zubr díky své mohutnosti, ničeho nemusí bát, a že bude tedy možné se k němu snadno přiblížit. On se zubr asi ani nebojí, nicméně odstup si udržuje. Nemyslím útěkovou vzdálenost. Dospělí samci, dva tři pohromadě, jak bývá v zimě zvykem, vás v lese k sobě pustí celkem blízko. A neutečou, jen tak nějak mimochodem udržují vzdálenost. V otevřené krajině je ale jejich odstup od narušitele jejich klidu větší. A u stádečka s mladými v otevřené krajině se dá mluvit již o útěkové vzdálenosti, a ta je kolem 100 m, i víc. A k tomu jaká útěková vzdálenost bude, přispívá jistě i momentální počasí. Přívaly sněhu a mráz i z celkem plachého zubra, udělají přece jen i z tohoto do zimy vybaveného obra o poznání méně plachého. Na focení zubřího stáda v otevřené „podzimní“ krajině jsme také pro jeho velkou únikovou vzdálenost brzy rezignovali.

Zubr evropský. Bialowieza. Polsko.


Zubr evropský. Bialowieza. Polsko.


Focení zubrů v lese má úplně jiný rozměr. Pocitově. Jdete pomalu rozvolněným smíšeným dubovým lesem zahaleným do vlhké, chladné mlhy. Je ticho, ani hrabanka pod vašima nohama nešustí. Nemluvíte, a když, tak jen šeptáte. Tady někde musí být, stopy v měkkém terénu tu po nich jsou. Ale zubři nikde. A pak najednou (tentokrát opravdu) kousek před vámi, rozhodně blíž, než jste čekali, jsou dva mohutní zubří býci. Jeden si opodál o padlý strom drbe hřbet a druhý stojí 20 m před vámi a dívá se vám do očí.

Zubr evropský. Bialowieza. Polsko.


V lese jsou zubři obdivuhodně nenápadní a tišší. Vůbec to nečekáte jak moc, zvlášť s ohledem k jejich velikosti. Cvakání závěrek foťáku je tak jediný rušivý moment tohoto setkání. Byť velmi opatrné a pomalé přiblížení, za „jejich“ míru, má však za následek postavení se zubrů čelem s čitelným sdělením: „Uwaga! Krajina zubrow“. Tak tedy kousek couvnete, vyfotit svůj obraz v zubřím oku by nepochybně bylo zajímavé a „ty jo, dost hustý“, ale zvířata chcete fotit při jejich přirozeném chování, ne v interakci s člověkem. Když se zase osmělíte nedá vám to, a jak to jde, hned se opodál povalujete po zemi…vždyť „dobrej úhel záběru je ve wildlife základ“.

Zubr evropský. Bialowieza. Polsko.


Zubři v Bialowieza jsou s lidskou přítomností smířeni, žijí s ní, ale jsou i volní, dost na to, aby mohli projevit svoji vůli, takže se v národním parku chovají téměř tak přirozeně, jako ve volné přírodě. Jeden ze symbolů dávné, divoké Evropy, které mohu ještě fotit. Potomek praturů s krví bizona stepního prohánějících se v době ledové po Evropě. Plachý obr Evropy. Zvíře, které žilo, a vypadá to, že opět bude volně žít, třeba na Šumavě. Nebudu muset jezdit pro fotku zubra tak daleko.

Zubr evropský. Bialowieza. Polsko.


Zubr evropský. Bialowieza. Polsko.


A pro toho, kdo to dočetl až sem a má zubrů už dost, přidávám ještě dvě fotky, vzniklé jako vedlejší efekt našeho focení zubrů v Polsku.

Orel mořský. Bialowieza. Polsko.


Káně lesní. Bialowieza. Poland.



Bohdan Němec, Plzeň, leden 2014
Komentáře k článku 'Zubři v mlze a v Bialowiezi.'
Komentář 1-9 / 9
9.4.2014 11:26:02
šiky
nadhera.moc pěkný článek, super fotky.musel to být silný zážitek.
6.1.2014 20:36:39
Jirsa
Super fotky. Pěkná atmosféra. Líbí.
6.1.2014 20:57:07
Bohdan Němec
Díky. Pochvala potěší.
5.1.2014 14:12:17
Jaromír Kadeřábek
Bohdane bylo mi ctí společně fotit s Tebou a Ondrou tyto majestátní zvířata.Hezky popsáno i nafoceno.Nelituji že jsme jeli a srandy jsme si užili:-)Už jsem dlouho nebrečel smíchy:-)
6.1.2014 21:01:48
Bohdan Němec
Jaromíre i já s vámi byl a fotil rád, a jel bych s vámi znovu. Škoda, že nejde popsat, čemu jsme se tak nařechtali. Mě taky tekly slzy smíchem, jako už několik let ne. :-D
5.1.2014 08:26:34
Jiří Míchal
Pěkné čtení a ještě lepší fotky, nenašel jsem snad jedinou, kterou by nečím nezaujala.
6.1.2014 20:53:19
Bohdan Němec
Díky, to rád slyším. Mělo to tak být.
4.1.2014 21:01:36
Michal Mašík
Pěkný fotky a fajn čtení. Na cestu asi vzít dostatek náhradního spodního prádla pro případ ... :-)
6.1.2014 20:50:46
Bohdan Němec
Díky. Nějaký ty spodky byly potřeba :-), ale přes hledáček vše vypadá jak v TV.
Komentář 1-9 / 9
Napsat komentář
Jméno
E-mail
E-mail se zobrazi jen administrátorovi.
Text
Maximálně 500 znaků. Delší text bude oříznut.
0/500
Všechny položky jsou povinné.