Home  >  Texty  >  blog
Zimní fotografování tuleňů na ostrově Dune (Helgoland, Německo).
Počet zobrazení: 189038.1.2012 23:43:19
K fotkám jsem doplnil i slíbený text:

Slíbil jsem Ondrovi Prosickému, že v historické době dám na web nějaké fotky z mé zimní vyjížďky na Helgoland.

Ondra odpověděl : „Těším se na tvé tuleně, docela by mě zajímal převod tvé jednotky "historická doba" do jednotek Système International d'Unités (SI).“

No, mnohé jednotky SI už nejsou, co bývaly, ale slib hodnotou zůstává. Abych slib splnil, text jsem tedy doplnil.

Mezi řádky, doufám, najdou nějaké užitečné informace i ti, kteří by na Helgoland chtěli v zimě jet.



Okolnosti:

Kde: Německo, Helgoland-Dune

Doba: prosinec

Cíl: tuleni s mladými na sněhu

Přístroje a zařízení: Nikon D3s, objektiv Nikon 400/f2.8, TC 1.4.



Nic nenasvědčovalo tomu, že náš zimní výlet na Helgoland za fotografováním tuleňů bude nějak víc dobrodružnější, než výlet na Kokořín. Helgoland je sice v Severním moři, ale přece jen v Německu, že, a to je Evropa, no a Evropa je přece lesopark, alespoň povětšinou.



Po devíti hodinách poklidné jízdy nočním Německem na nádrž nafty, párek v rohlíku a dva Redbully sedíme, zbytečně brzy, ještě za tmy s Jaromírem Kadeřábkem v přístavu Cuxhaven a čekáme na přívoz na něco přes 60 km vzdálený ostrov Helgoland. Jede to až v 10:30, tak se snažíme spát, ale ačkoliv se na sedadle auta dá dělat spousta příjemných věcí, osvěžující spánek to úplně není. Trochu pomačkaní necháváme auto na parkovišti (4 Eura/den), kupujeme zpáteční lístky (37 Euro) na 30. prosince a naloďujeme se. Německý kafe a sušenky. Chyba. Jaromír, věren své pověsti a zapoměv, že usnutí na lodi už není hrozbou, tak jako za volantem, mi povídá. Další chyba. Za dvě a půl hodiny budeme na Helgolandu. Omyl.

Jaromír umlká po půl hodině plavby.




Sedím proti směru jízdy, vlny se zvětšily na nějaké tři metry a můj nervus vagus, který špatně odolává i dětské houpačce, mi jasně signalizuje, že tohle se mu nelíbí. Studený pot na celém těle, sbíhají se mi sliny, tak jak svírám voskovaný sáček, bleskne mi hlavou, jestli je dost velký. Skelný pohled upřený na tušený obzor za oknem, přes které není vidět kvůli vodní tříšti. Špatně větraný prostor ještě ke všemu poněkud zhoršuje situaci. Potřeboval bych se napít, ale neodvažuji se vstát. Pokouším se zbavit toho kafe a sušenek, ale nejde to. Zahlédnu racka a nesmyslně si říkám, že pevnina už bude blízko. Ačkoliv se snažím myslet na něco jiného, napadne mne jen co by asi na mou ubohost řekli ti, na jejichž mínění mě záleží. Nakonec je mi to jedno. Moje mysl se scvrkává do malého obranného kruhu. Snad to někdy (brzo) přestane...



Po třech (místo dvou a půl) hodinách jízdy, už v přístavu, poněkud pobledlí, hrdinsky vtipkujeme na téma, že sedět proti sobě na „houpací lodi“ není nejlepší nápad, hahaha...před 15 minutami bych se tomu ještě nezasmál.
A lehoulinké peripetie pokračují: zjišťujeme, že naše ubytování je na opačném konci ostrova s asi 100 metrovým převýšením (ve skutečnosti 50m), Jaromírovi, jaký div, upadne kolečko u jeho padesátikilového kufru, a zatímco nemůžeme najít „ten penzión“, kufr se mu na místě kolečka obrousí až na plátno. Herr Meyer na nás ale kupodivu čeká. Jak jinak, je to Němec, a tak zase nabýváme pocitu, že věci fungují jak mají.



Slunce na Helgolandu vychází v prosinci chvíli před devátou, a tak, jelikož je „zataženo, s občasným deštěm“, nemá smysl jet na východ na asi 800 m vzdálený ostrov Dune, kde chceme fotit, dřív než v devět. Přívoz jezdí každou hodinu, tam a zpět, až do 16h za dvě éčka. V létě je Dune rájem FKK, v zimě se na písčitých plážích Dune válejí místo naháčů tuleni a dokonce, v listopadu a prosinci, rodí mladé a páří se. A kvůli tuleňům tu jsme.




Chtěli jsme tuleně na sněhu, sněhová vánice by byla také dobrá. Je ale 5 až 7 stupňů, a moc teplo, aby z šedé, těžké oblohy padal sníh. Zato vítr se, zřejmě díky usilovnému tréninku, zlepšuje až na něco přes stovku za hodinu. Fotíme od země, samozřejmě, a tak máme oči, uši i techniku plnou jemného plážového písku. Stativ používám jen první den, neboť jsem s ním tak neohrabaný, pomalý a „a vůbec“, že další dny fotím už jen z ruky. Můj Nikon to zvládne. Po druhém dni však zjišťujeme, že malý, rychlý písek je velký soupeř i pro profi techniku.




Moje D3s v pískovém maskování je sice OK, ale Jaromírovi se na D700 nějaké drobounké zrníčko písku („svině jedna“) dostalo pod tlačítko Play a tak se mu na display nezobrazuje, co vyfotil. Fotit může, ale nemá zpětnou kontrolu, jak to vypadá. Svůj Nikkor 500/f 4 má zabalený do potravinářské folie, že objektiv vypadá jako eurookurka ve výprodeji v Pennymarketu, ale kromě estetiky a toho, že se mu folie ve větru odmotává a plápoláním trochu ruší, to má jen výhody. Já totiž trochu přeceňuji jinak výborné (jako bych nevěděl...) těsnění ostřicího kroužku na mé 400/f 2.8 a balím ten kousek objektivu do folie o den později, než by bylo potřeba.



Pootočení kroužkem manuálního ostření tak nevyhnutelně vydává zvuk jako poslední stupeň nepříliš vzdálené drtičky v kamenolomu. Autofokusu to samozřejmě nevadí, ale je jasné, že návštěva čistírny Nikon bude nutná. Silný vítr s pískem má ještě další nevýhodu – dá se úspěšně fotit jen po větru. Kvůli písku letícím přímo do objektivu je vše jakoby v mlze a kvůli bočním poryvům větru se fotografovaný objekt často „nevejde do hledáčku“ a ze série 10ti snímků tak ani jeden nemusí být komponován vůlí fotografa.



Vítr má ale nevýhodu ještě jednu. Jak se tak proháněl nad Severním mořem, zvýšil vlny nad 4m a pak dokonce k 5ti metrům. Cesta zpět byla ohrožena, lodě mezi Cuxhaven a Helgoland přestaly jezdit. Vypadalo to na Silvestra na Helgolandu. Němci, tak jako vše dělají zodpovědně, tak zodpovědně přistupují i k oslavám, pochopitelně, a Helgoland je ke všemu bezcelní zóna. Silvestra s nimi slavit nechci, „těšil jsem se“, že si naleju na ten uplynulý rok něco sám... Raději bych tedy jel zpět navzdory vlnám a následkům vůči mým vnitřnostem z nich plynoucím.



Pan Meyer u snídaně říká, že se kapitán rozhodne 30. prosince ráno. Ráno nás zpráva, že se jede rozradostňuje, méně však, že vlny jsou těsně pod čtyřmi metry. Zavazadla si za dvě éčka posíláme do přístavu elektromobilem (auta na ropné deriváty tu nejezdí) a rovnou z focení se naloďujeme. Jako provizorní ochranu před vlnami si dáváme Colu a jídlo - nemohu si dát něco ostřejšího a Kinedril jsem nechal doma - a očekáváme martyrium dvě. Vlny sice mají pěknou výšku, ale mají jiný směr vůči směru pohybu lodi než poprvé, který mi zřejmě nevadí, a tak, světe div se: vůbec nic nám není.



Nafotili jsme několik desítek giga fotek, vesměs tuleňů (a jednoho jespáka na tahu) za všech možných povětrnostních podmínek, kromě sněhu, samozřejmě.

Tak možná někdy příště, až bude v Evropě zase v prosinci sněžit.








Povětrnostní podmínky při fotografování tuleňů na ostrově Dune. Prosinec 2011. Helgoland-Dune. Německo.


Bohdan Němec, Plzeň, prosinec 2011/leden 2012


Komentáře k článku 'Zimní fotografování tuleňů na ostrově Dune (Helgoland, Německo).'
Komentář 1-10 / 12
12 Strana 2 Strana 2
14.3.2012 17:32:19
David
Nádherné fotky!!! Není co dodat, kdo umí ten umí...
8.2.2012 23:34:22
Lumír
Ahoj Bohdane, šklebící se tuleň je super :-) . Myslím, že focení na Helgolandu v teplých měsících je procházka růžovým sadem, a tak smekám. Musím se ovšem přiznat, že už mě myšlenka na zimní návštěvu také přepadla. Přeji mnoho dalších bezva záběrů. Zase někdy nakouknu, Lumír.
23.1.2012 00:26:48
K8
Nádherné fotky,ostatně jako vždy ;-) které vtáhnou do děje...
24.1.2012 00:48:49
Bohdan Němec
Děkuji, to mne těší, zvláště to "jako vždy".
21.1.2012 20:21:52
Michal
Krásné fotografie.Příští rok se tam chystám také. Možná Vás předem, než se tam vydám ,poprosím o pár info ohledně cesty. Pokud to nebude vadit.
21.1.2012 21:50:36
Bohdan Němec
Michale, děkuji za přízeň. A ohledně info - pokud budu mít co říci, řeknu.
16.1.2012 20:09:50
Jaromír
No koukám,že za doplněným textem bude stát množstevně poněkud více alkoholu,než na neplánované oslavě Silvestra na Helgolandu:-)Na druhou stranu,žertovný ton Tvým článkům dodává jistý půvab a neotřelost,co na tom,že většinou moje činy vzbuzují dojem nějakého chovance.Naštěstí to není na pořízených fotografiích vůbec patrné a moc rád s Tebou vyrazím kamkoliv,neboť jsi výborný společník,kamarád a neposlední řadě také fotograf...Míra
18.1.2012 22:15:23
Bohdan Němec
Jaromíre, text mi šel sám, bez spiritusu...a to jsem ještě tak půlku vyškrtal :-). Ale výmysly tam nejsou, dokonce i nějaké informace, i když skryté, tak aby si z toho vzal každý něco. A že jsi fajn člověk a v "neposlední řadě také výborný fotograf" ví každý/á. Trocha legrace na Tvůj vrub Ti tedy nemůže uškodit. A někam určitě ještě pojedeme.
15.1.2012 12:01:56
Slunicko
Krasne fotky, moje nejoblibenejsi je ta predposledni:-]
15.1.2012 16:59:22
Bohdan Němec
Děkuju "Slunicko". Na té fotce je vidět, že trocha sluníčka je třeba... Většinou tam byl vítr a déšť, ale sotva mezi mraky vysvitlo trochu slunce, tak i ti "hnusáci" byli najednou jiní...
Komentář 1-10 / 12
12 Strana 2 Strana 2
Napsat komentář
Jméno
E-mail
E-mail se zobrazi jen administrátorovi.
Text
Maximálně 500 znaků. Delší text bude oříznut.
0/500
Všechny položky jsou povinné.