FALKLANDSKÉ OSTROVY - V. Tučňák oslí
Počet zobrazení: 1249225.1.2011 23:38:12
Tučňák oslí - běhající tučňák

Tučňák oslí (Pygoscelis papua) - běhající.


Gentoo, jak jsme mu podle anglického jména Gentoo Penguin říkali, jako by byl jakýmsi přívažkem našeho focení „hlavních“ druhů tučňáků na Falkandech. Oproti tučnáku patagonskému je o dost menší, a není nijak výrazně zbarven, ani nemá vizáž rebela skákajícího po skalách jako tučňák skalní, ani nehrabe nory jako tučňák magelanský. A to oslí hýkání, které má v českém druhovém jménu je na fotkách špatně slyšet. Navíc tučňák magelanský hýká, řekl bych, u svých nor oslovi podobněji, než tučňák oslí, a k tomu možná ještě o něco hlasitěji. Zřejmě je české jméno převzaté z němčiny, kde mu říkají Eselspinguin. Tak co s ním?

Tučňák oslí (Pygoscelis papua)- hýkající.


Když jsem přemýšlel, jak vystihnout čím se nějak výrazně liší od ostatních (vypadá jinak, samozřejmě) druhů tučňáků obývajících Falkandy, řekl bych - pohyblivý, běhající tučňák. A ještě snad něco, co u jiných druhů tučňáků není. Nechci být nařčen z antropomorfismu, ale řeknu to: odzbrojující důvěřivost. Posuďte.

Musím předeslat, nebyl to můj nápad. Viděl jsem to u Nigela Marvena když jsem, v rámci přípravy na naši cestu, shlédl jeho seriál o tučňácích na Falklandech uvedený BBC:
To takhle jednou přijdete, opatrně ovšem, pár kroků k pomyslné hranici kolonie tučňáků oslích tak, aby tučňáci nezačali ustupovat. A sednete si (do výkalů, samozřejmě). Poněkud znejistělý okraj kolonie se za minutku zcela uklidní, dospělí , pokud poodešli jsou zpět na svém místě, opět stojí nehnutě, často se zavřenýma očima. Mláďata tu a tam pobíhají za rodiči, kteří jim přinesli potravu. Pak si lehnete rovnoběžně s okrajem kolonie, uvolníte se, nasáváte atmosféru společně s pachem kolonie. Po několika minutách klidu pootočíte hlavu směrem ke kolonii. No a u vás, jako sudičky u novorozence, stojí tučňáci. Šest, deset. Především pubescentní mláďata stojí od vás sotva na vzdálenost natažené paže a zírají na vás. Několik dospělých o malý kousek dál „kontroluje situaci“. Zážitek! To jsou ta překvapení wildlife. Úplně mne to odzbrojilo, focení šlo stranou a nakonec jsem se kuckal smíchy. To už tučňáci raději poodstoupili. V 21. století bych takové chování divokých zvířat nečekal.

Tučňák oslí (Pygoscelis papua) - spící.


U kolonie tučňáků oslích je ale třeba být ještě o něco více opatrný, než u kolonií jiných druhů. Gentoo nejsou žádní velcí bojovníci a nátlak řeší raději ústupem od hnízda, které je pak více než obvykle vydáno na pospas predátorům. Zejména chaluhy jsou v tom, jak využít situace ve svůj prospěch, opravdu přeborníky. A nevynechají jedinou příležitost se nasytit.
Nigel navíc ukazoval, jak za ním mladí gentoo po tomhle dokonce běželi, snad jestli nemá nějakou báječnou ožužlanou šlejšku z olihní v puse. A tím se dostávám k tomu prvnímu ze zmiňovaných charakteristických znaků tučňáků oslích. Běhu.

Tučňák oslí (Pygoscelis papua) - běhající.


Je to rozdíl od ostatních tučňáků. Kolonie gentoo je trochu rozvolněnější (vzdálenost mezi „hnízdy“ je ca 1m na antarktickém poloostrově a roste směrem na sever až na dva metry). Možná je to proto, že je třeba prostoru pro „hladové běhy“. Dospělí přinášející nalovenou potravu jsou totiž po návratu atakováni svými potomky, aby jim potravu vydali. Krmit ale pořád jedno mládě na úkor druhého by bylo neefektivní. Snad aby dospělí prověřili míru hladu toho kterého mláděte (nebudou přece krmit nacpané mládě, když jeho sourozenec má hlad), provedou „test“ - a na momentálně větší agilitě toho kterého mláděte se patrně nejlépe pozná míra chuti do života (měřená chutí na šlejšky z olihní a krilu).
A tak jsou vidět běžící skupinky tvořené zpočátku trojicí - dospělý plus dvě mláďata, a o něco později - dospělý plus jedno mládě („nacpanější kusy odpadaj“), jak peláší kolonií.

Tučňák oslí (Pygoscelis papua) - běhající.


Tučňák oslí není tak znám, jako třeba tučňák císařský, nebo královský, tak uvedu pár základních údajů a zajímavostí.
Gentoo (tučňáci oslí) jsou asi 70 cm velcí, kolem 5 kg vážící ptáci. Jejich velikost roste s klesající zeměpisnou šířkou. Směrem na sever jsou prostě větší. Falkandy jsou sice zrovna výjimkou, ale obecně doba i délka hnízdění je silně závislá na teplotě vody v okolí kolonie a značně se liší. Samice naklade obvykle dvě stejná vejce v průběhu tří dnů, po asi 35 dnech se vylíhnou mláďata, která dospělí zhruba 25 dní na střídačku krmí a chrání. Pak už je rodiče nehlídají, jen krmí asi ještě dva měsíce.

Tučňák oslí (Pygoscelis papua) - žadonící - krmící.


Gentoo se potápí až do hloubky kolem 150m a zajímavostí je, že hloubka jejich ponoru roste v průběhu dne s tím, že v poledne je největší. Průměrná cestovní rychlost je ve vodě kolem 4.5 km/h. Oproti ostatním tučňákům je celosvětová populace tučňáka oslího spíše malá, čítá zhruba 250 – 300 000 jedinců, z toho na Falklandech asi 100 000. (volně podle knihy Remy Marion: Penguins – A Worldwide Guide).

Tučňák oslí (Pygoscelis papua) - brodící.


Tučňák oslí (Pygoscelis papua) - hýkající.



Bohdan Němec, Plzeň, leden 2011


Komentáře k článku 'FALKLANDSKÉ OSTROVY - V. Tučňák oslí'
Komentář 1-1 / 1
28.10.2014 20:09:23
Radek Beňo
Pokud se s tučňákem oslím chcete setkat naživo, navštivte v Dubaji obchodní dům Mall of Emirates, kde si můžete zaplatit setkání s těmito tučňáky a tučňáky císařskými. Je to sice drahá záležitost, ale stojí za to...
Komentář 1-1 / 1
Napsat komentář
Jméno
E-mail
E-mail se zobrazi jen administrátorovi.
Text
Maximálně 500 znaků. Delší text bude oříznut.
0/500
Všechny položky jsou povinné.