FALKLANDSKÉ OSTROVY - II. Jak to tam vypadá
Počet zobrazení: 1619027.11.2009 15:27:07
Výlet s foťákem na Falklandské ostrovy - jak to tam vypadá

Porovnání

Falklandské ostrovy bych celkovým vzezřením zařadil někam mezi Irsko a Island. Možná to není příliš romantické, ale německé severní pobřeží, nebo třeba Rujana, snad jen trochu kopcovitější, by také mohlo odpovídat, a to včetně počasí. Koneckonců i zeměpisná šířka je přibližně stejná, jen jsou Falklandy od nás trochu víc na jih, než Rujana na sever.
Z Madridu do Santiaga de Chile je to totiž stejně daleko, jako z Madridu do Tokia.
Vynechám-li meteorologické příručky o počasí na Falklandech, které jsou dostupné na webu, a které si každý může přečíst, my měli celkem příjemné počasí, s teplotami něco mezi +10 a +25 stupni Celsia. Není divu, v lednu je na Falklandech léto. Shrnuto: občas pršelo, často svítilo slunce, jednou byla pořádná mlha, vždycky ale foukal vítr.

Gypsy Cove. Falklandy. 2009.


Vítr

Ten vítr. Pro představu: mám stativ Gitzo 5540 s Wimberley hlavou, dohromady to váží 4.5 kg, myslím dost stabilní sestava, a dvakrát mi jej vítr porazil, a byl jsem rád, že mi nespadl z útesu. Vítr, pokud je silnější, o dost snižuje teplotu. Díky větru se také počasí během dne několikrát mění. Pro fotografa je ale snad nejhorší kombinace vítr-písek. Stávalo se nám, že na pláži do výšky do půl metru kontinuálně proudila přízemní vrstva písku, ten zalézal do každého volného místa, takže fotit od země jsme měli značnou obavu, zvlášť s ohledem na fototechniku. Obě foto značky (nebudu psát, čím jsem fotil, nechtěli mi půjčit foťák) to ale kupodivu vydržely. Já jsem navíc fotil zoomem, který je k netěsnostem, myslím, ještě náchylnější než pevné sklo. Zvláštní kapitolou ekvilibristiky pak byly pokusy v tomhle prostředí nasadit co nejrychleji telekonvertor. Večer po takovém dnu bylo nutno vše vyklepat, zbavit nejdříve písku a následně nánosu soli, která vykrystalovala na našich foťácích a objektivech, tvoříc moc zajímavé útvary, především na předních čočkách našich teleobjetivů. Systém čištění - hodně mokrý hadr – suchý hadr – utěrka od Schneidera - se mi na to ale celkem osvědčil.

Ondra Prosický. Volunteer Point. Falkladny. 2009


Letecká fotografie

Na první let jsme si foťák nevzali, vlastně ani nevím proč ("…to nebude mít smysl…")
Protože jsem seděl za pilotem, místo bylo určeno podle konkrétní váhy každého pasažéra, a díval se mu přes rameno, vím, že jsme létali přibližně ve výšce 100 – 150 m. Z téhle výšky se celý ostrov vyfotit samozřejmě nedá, ale celkem dobrou představu, jak ostrovy vypadají si udělat lze.
Zhora vypadá vše velmi hezky, úhledně, z nadhledu, v pravém i přeneseném smyslu slova. Krajina ale s povrchu vypadá jinak, zvlášť je-li třeba dostat se na lokalitu, která je třeba 6 km vzdálena, s dvacetikilovým závažím v podobě fotobatohu a stativu (nepočítám to závaží, které si nosím zbytečně a pořád s sebou), vodou, a v případě Ondry ještě s množstvím jídla. Po z výšky úhledné krajině ani památky. Po zvlněné tundře porostlá dvacet centimetrů vysokými a měkkými „brusinkami“ (angl. didle-dee, česky šicha), nebo travou na rašelinném podkladu, který se pod každým krokem prohýbá se moc pohodlně nechodí, a v protivětru a na přímém slunci vám cesta připadá nekonečná. A ještě něco, stávalo se, že na zpáteční cestě jsme hned od začátku viděli „settlement“, kde nás čekala večeře, po půl hodině chůze, jsme ho viděli stále, o nic větší než na začátku, a tedy zdánlivě stejně vzdálený jako když jsme vyšli.
Plochy porostlé, nebo spíš zarostlé Tussac grass vypadají zdálky také zajímavě, příjdete-li ale blíž seznáte, že trsy trávy jsou stejně vysoké jako vy, a z těch trsů, často vzájemně propojených, teprve tráva vyrůstá, dosahujíc tak běžně 2.5 m. Projít, znamenalo malou zkoušku z navigace, při níž Ondra jednou sice propadl, ale já propadl doopravdy a skončil s nohama vzhůru a s fotobatohem na hlavě. V této poloze jsem nějakou dobu setrval, nemohouc totiž vyprostit nohy, musel jsem počkat až mne přejde záchvat bezmocného smíchu.

Carcass Island. Falklandy. 2009.


Pláže

Je velmi slunečný a na falklandské poměry i teplý den. Přijeli jsme zrovna Landcruiserem (je pro vhodnější než Landrover, kvůli širokým pneumatikám, které se tak neboří do rašeliny) na Volunteer Point. Hned vyrážíme za tučňáky, není se co divit - je zde kolonie velkého tučňáka patagonského. Fotíme v kolonii, pak sledujeme tučňáky k oceánu, až na pláž. Až později nám to dochází: pláž je podobná jako třeba na Bali (palmy chybí). Nádherná, bílý jemný písek, moře předvádí barvy tyrkysu a nad tím nebe modré jak z katalogu. Nejdřív nám to nějak nejde k sobě, tahle pláž a tučňáci. Není samozřejmě každý den jako tento, ale hlavní důvod proč tady tučňáci jsou je, že ačkoliv jsou velmi odolní, většina ze sedmnácti druhů tučňáků hnízdí mimo arktický led a jen čtyři druhy za jižním polárním kruhem.
Všudypřítomný vítr ženoucí bílý písek po pláži, oslepující slunce a tři druhy tučňáků capajících v blištivém přílivu vytvářeli atmosféru, ve které jsme brzy na antarktické pláně zapomněli.
Písčité pláže, často s kupami vyplavených chaluch, byly dost typické a Tussac grass rostoucí na dunách písku těsně u pláže, jak tomu bylo na severovýchodě ostrova Sea Lion, mi právě připomínala, až na ty hnízdící buřňáky obrovské, tu výše zmíněnou Rujanu na severu Německa.

The Neck. Saunders Island. Falklandy. 2009.


Útesy

Na Falklanech žijí 2/3 světové populace tučňáka skalního. Poprvé jsme se s tímto druhem setkali na útesech ostrova Sea Lion. Nad oceánem třicetimetrové útesy, jsou na vrchu korunovány velkou kolonií kormorána císařského hustě promíchanou tučňáky skalními, kteří prostě už podle jména na útesy patří. Pohled na kolonii je úžasný a v podvečerním slunci, kdy se kolonie trochu uklidní a ptáci stojí víceméně klidně ale hustě všude na útesech, je zážitkem.
Úplně mi "zatrnulo" vždy, když jsem viděl ještě nelétavá mláďata kormoránů, která honila rodiče kvůli potravě těsně na okraji útesu a rodič, nemohouc se zbavit nenasytného potomka, z okraje útesu odstartoval a mládě na okraji srázu zastavilo jen tak tak, jak v kresleném filmu.
Je-li rozbouřené moře, vodní spršky vylétávají až nahoru, do těch třiceti metrů na útes, a byl jsem svědkem, jak jedna opravdu velká smetla dva nepozorné kormorány s sebou.
Na ostrově Sea Lion, na lokalitě Rockhopper Point je na vyvýšenině nad útesem kříž, vzpomínka na námořníky HMS Sheffeild zahynuvší při potopení lodi argentinskou raketou francouzské výroby.
Kousek dál pak opuštěná kolonie kormoránů obývaná teď jedinou ovcí na Sea Lion a skupinkou rockhopperů, kteří, jakoby měli k ovci nějaký mystický vztah.

Rockhopper Point. Sea lion Island. Falklandy. 2009


Útesy byly samozřejmě na každém z ostrovů, na kterém jsme byli, ale ty "správné" byly podle mého na ostrově Sea Lion.

Bohdan Němec, Plzeň, únor 2009
Komentáře k článku 'FALKLANDSKÉ OSTROVY - II. Jak to tam vypadá'
Komentář 1-0 / 0
Napsat komentář
Jméno
E-mail
E-mail se zobrazi jen administrátorovi.
Text
Maximálně 500 znaků. Delší text bude oříznut.
0/500
Všechny položky jsou povinné.