FALKLANDSKÉ OSTROVY - I. Souhrn
Počet zobrazení: 2771420.11.2009 21:10:54
Pro nový vzhled mého webu jsem tento článek trochu po textové stránce předělal a vyměnil fotky v článku.

Výlet na Falklandské ostrovy -souhrn
Není obvyklé začínat souhrnem, beru to spíše jako slib, že napíši i něco za tenhle souhrn. Něco jako upoutávka.

506 hodin na Falklandech

Zřejmě jako první Češi, nikde jsme totiž nenašli žadné známky nějaké předchozí české návštěvy, jsme s Ondrou Prosickým vstoupili 10. 01. 2009 na britské vojenské základně Mount Pleasant na Falklandské ostrovy.

Falklandy navštíví ročně asi jen 500 – 800 lidí. Nepočítám asi 5000 „parníkářů“, jak jsme jim říkali, t.j. těch, kteří přijedou na „cruise ship“ a vylodí se gumovými čluny, oblečeni do vyfasovaných nepromokavých červených obleků, na dvě, tři hodiny, aby exploatovali giftshop nebo přilehlý settlement a odškrtli si, že viděli tučňáky.

My na Falklandech strávili 21 dní.

První cesta vedla samozřejmě z letiště v Mount Pleasant do asi 50 km vzdáleného Stanley, hlavního města Falkand. Hned první den jsme se tak nechtěně a neoprávněně pokryli prachem cest, nikoliv však tím pověstným, ale opravdovým přírodním jemně mletým pudrem tělové barvy - těch 50 km z letiště do Stanley je po prašné cestě, nebo pro přesnost po uválcované štěrkové drti, která spojuje hlavní město Stanley s jediným mezinárodním letištěm Falkland.
Náš dopravní prostředek zrovna moc netěsnil a uháněl zhruba 80 km rychlostí, takže je jasné, že se uvnitř autobusu trochu prášilo.

Stanley

Ondra Prosický - ležící, fotící. Falklandy. Stanley. 2009
Stanley byla naše základna. Také místo, kde jsme poprvé fotili to, co jsme na Falklandech fotit chtěli: opravdový wildlife. Ještě první den k večeru, na cestě z letiště jsme zahlédli několik pasoucích se husic magellanských. Všichni naši spolucestující včetně účastníků fotografického workshopu Ralpha Paonessy zalezli a lízali si rány z cestování a vstupního rituálu na základně Mount Pleasant.
Ondra ale nemohl vydržet. Vyrazili jsme do dešte za husicemi, jen co jsme se ubytovali v privátu. Počasí nijak zvlášť nepřálo, bylo pod mrakem, pršelo. Nasadili jsme better-beamery a plížili se za husicemi nedbajíce mokrých, lepících se, zelených, husích ….
První fotky na Falklandech.
Radost nám nekalilo ani to, že to bylo na fotbalovém hřišti uprostřed města, a vlastně ani to, jak jsme později zjistili, že to byl nejběžnější pták Falkland, kterého jsme potkávali téměř na každém kroku.


Gypsy Cove
Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus). Falklandy. Gypsy Cove. 2009

Nemohu v rekapitulaci nevzpomenout náš výlet na Gypsy Cove.
Měli jsme jeden den na aklimatizaci než odjedeme na Volunteer Point, přece nebudeme jen tak sedět. Místní tištěný průvodce psal „short-walk“ 4.6 km. Nasadili jsme naše 16 kilové batohy, já do ruky jestě 4.5 kilové Gitzo s Wimberley a vyrazili.
Vedro, Ondra se žaludečními potížemi sice každých 10 minut kvůli křečím zastavoval, ale statečně se držel. Neměl ještě úplně skelný pohled, tak jsme pokračovali. Občasně fotili, třeba racky, vrak lodi, atd.
Po více než jedenácti km jsme dorazili. Na pláži pod námi vidíme první tučňáky. Jdeme na to...
Na Falkandech je ještě 117 minových polí, pozůstatků britsko – argentinského konfliktu z dvaaosmdesátého roku. Jedno z minových polí je i na Gypsy Cove. Na mapě špatně vyznačené, v terénu to ale bylo víc než jasné. Přes všechno odhodlání fotit, byli tučňáci příliš daleko a blíž se jsme se, slovy Ondry: „Víš jsem ještě mladej...“, kvůli těm minám přece jen neodvážili.
První úlovky ale stejně nakonec máme: tučňák oslí – můj první tučňák ve volné přírodě, drozd falklandský, vlhovec dlouhoocasý, racek jižní.
Návrat jsme pěšky nedali. Ondra, vybuzen předchozím utrpením, brilantní angličtinou požádal nějakého člověka, který tam byl na obhlídce landroverem, aby nás odvezl.
Tak jsme přežili oba jen s popáleninami druhého stupně v obličeji, Ondra navíc ještě s opary od slunce a průjmem, který zastavila až aplikovaná veterinární léčiva.

Volunteer Point

Místo na severovýchodě Falkland. Asi 2 hodiny jízdy opravdovým terénem, tj. krajinou rašelinišť bez cesty. Je možné jet kudy chcete, ale kudy je třeba vědět. Bydlíme pět dní u místního strážce v jediném stavení široko daleko.
Mé první setkání s opravdovou kolonií tučňáků. Na necelém kilometru od strážcova domku ke kolonii tučňáka patagonského, jsou stovky nor s tučňáky magellanskými a stovky a stovky tučňáků oslích. Zvláštní a silný zápach kolonií a křik už nezapomenu. A také na pláž. Na třičtvrtě kilometru dlouhé pláži postávají ve skupinkách tři druhy tučňáků, ochutnávají vodu, svítí slunce, moře má všechny odstíny tyrkysu, fičí ostrý vítr, fotím, všude mám písek, do pohorek se mi shora vlévá Jižní Atlantik… a pak zase rychle zpět, o 25 m výš, ke kolonii tučňáků královských, abych něco snad nepromeškal….
Jen to odpoledne fotím asi 16 Gb fotek.
Po večerech, v rašelinou vytopeném domečku strážce, pokud to stačím než usnu přikryt laptopem, pak většinu zcela neromanticky smažu.

Tučňák patagonský (Aptenodytes patagonicus). Falklandy. Volunteer Point. 2009


Sea Lion Island

Jižně od East Island, hlavního ostrova. Nejjižnější ubytování na Planetě, které je možné sehnat. Letíme sem Islanderem, šestimístným letadélkem značky Britten-Norman místní společnosti, víme, že poslední havárii měli v roce 2006, ulomili při přistání křídlo…po 75 mrozjezdu vzlet v úhlu 45 stupňů…než doletíme na Sea Lion Island máme tři mezipřistání, z toho jedno na zahrádce jedné usedlosti. Když prolétáváme dešťovým mrakem, je to jako by letadlo řezali motorovou pilou, ale vylétává kupodivu celé - člověk si zvykne.
Nedávám pozor, scházím travou na pobřeží a stojím čtyři, pět metrů od samce tuleně hřivnatého, který je stejně překvapen jako já, jeho hřívou zmohutnělá hlava v úrovni mých prsou mne nutí takticky ustoupit a jen 25 m za ústupovou linií leží mladí samci rypouše sloního.
Obrovská kolonie kormoránů císařských na 50 m vysokých útesech nad mořem, je takovým lákadlem, že se tam trmácíme se vším svým vybavením několikrát. Šest kilometrů travou a rašeliníkem, ukrutně nás bolí plosky nohou, následek interakce tvrdé podrážky a měkkého podkladu, ale podívaná stojí za to. A focení taky. A jsou tu také tučňáci skalní, Rockhoppeři, jak je trefně označuje anglická terminologie, další druh tučňáka, který si můžeme připsat.
Zůstáváme často do večera a odměnou je nám, ještě navrch, pustovka.
Focení hnízdní kolonie buřňáků obrovských (Giant Petrel) se stává synonymem pro přepálené fotky. Ondra si mne ještě dlouho dobírá, když vidí, že se mračím nad špatně exponovanou fotkou: „… tak co? Petrel…?“ Stává se to, prostě podlehnete kouzlu okamžiku…

Buřňák obrovský. Giant Petrel. Sea Lion Island. Falklandy 2009.


Saunders Island - The Neck

Let ze Sea Lion Island na severozápad, napříč přes celé Falklandy, na mezipřistání přistupují dva ovčáci, plstěné kabáty samé ovčí rouno, voní na dálku ovcemi tak, že se Ondrovi sbíhají sliny…nepomáhá ani, že jeden z nich zná Prahu….
Soukromý ostrov velikosti západních Čech, je nás na něm celkem sedm. Jízda ještě opravdovějším terénem, kamenů v cestě velikosti koňské hlavy si řidič téměř nevšímá. Lokalita The Neck. Mezi dvěma kopci pláž, na obou stranách pláže oceán.
Tisíce tučňáků magellanských, mnoho set tučňáků skalních, tučňáci oslí a hlavně albatrosi černobrví - jejich, na zemi neohrabaně důstojná krása, a jejich hnízda ve tvaru ruské papachy se sedícím, šedým chmýřím pokrytým mládětem s jakoby ztuhlým úsměvem.
Hledání makarónů (Macaroni Pengiun), tučňáků žlutorohých, jediného druhu tučňáka, který nám chybí do kompletní Falklandské sbírky, není k našemu smutku úspěšné. Snad jakoby náhradou dostáváme nádherný západ slunce, vlastně jediný pořádný za celou dobu. Ondra se z toho málem zcvokne.
Vychutnávám pocit a vědomí samoty, když sedím ráno na útesu nad oceánem, vlny, vítr, nic mně nebolí a na stovky kilometrů čtverečných možná dva tři lidi. A někde za kopcem deset tisíc ovcí.

Albatros černobrvý. Falklandy. 2009


Carcass Island

Už jsem od dob dětství zapomněl jak vypadá a chutná smetana, tedy smetana od krávy, ne ze Slovnaftu. To mně připomněl a Ondrovi, myslím ještě vrchovatěji Rob, majitel usedlosti na Carcass Island, kde jsme několik dnů bydleli. Je to smutné, když věci nejsou, jak by měly být, jak se smetanou, tak s rybáky. Jeli jsme na Carcass hlavně kvůli nim, a opravdu prohlédli, a v případě nadlidské trávy Tussac Grass i prolézali, části ostrova, kde být měli. No, neumřeli, děti, jen vyhnízdili. Nedbaje na náš, do té doby téměř dokonalý plán, opustili hnízdiště. Neúspěch? Vzhledem k více než třiceti fotografovaným druhům ptáků, snad ani ne. Dosyta si tedy užívám focení ústřičníka žlutookého a ústřičníka tmavého, kteréžto druhy jsem do té doby zanedbával.
Nepohlceni focením rybáků, vyvstaly jiné možnosti, krásná kolonie racků jižních a hlavně rypouši. Konečně opravdu velcí samci, a mezi nimi ještě větší než ti velcí: pět metrů dlouhý, odhadem tři a půl, čtyři tuny živé, hýbající se hmoty. Pro představu – třeba dvakrát VW Passat. Ležící je mi skoro do pasu, mírně se nadzvednuvší je velký jako já (mám 181)…
Naše odvaha (a hloupost) roste s touhou vyfotit pořádně dynamickou fotku, fotím ohniskem 17-35 mm na full-frame. Zvláštní efekt, který já znám z fotografování třeba žraloků, mi popisuje Ondra: oko u hledáčku foťáku poskytuje neoprávněný pocit nezúčastněného pozorovatele. Ale, když se foťák odloží, stává se, zvláště při širokém ohnisku, že náhle stojíte tváří v tvář vlnícímu se rypoušovi, který neuhne.

rypouš sloní. Southern Elephant Seal. Falklandy. 2009


Myslel jsem, že to bude krátký souhrn, upoutávka, jak jsem psal na začátku.

Je to moc dlouhé.

Těm co dočetli, děkuji za přečtení.



Bohdan Němec, Santiago de Chile a Plzeň, únor 2009
Komentáře k článku 'FALKLANDSKÉ OSTROVY - I. Souhrn'
Komentář 1-4 / 4
28.10.2013 14:04:05
Filipes
Fascinující!
20.4.2010 17:01:29
Pavel / mikoska.com
Hezký článek.
20.4.2010 21:01:34
Bohdan Němec
Děkuji. Díky Vám jsem si uvědomil, že už je to rok, kdy jsem článek psal...
7.3.2011 17:53:19
Vladimír Jurek
Ahoj Bohdane, cesty interenetu jsou nevyzpytalelné na veterinární léčiva se mi objevil tvůj článek o Falklandech. Je to pěkně napsané, velice lákavá inspirace. Potkal jsem Ondru na vernisáži Rosti Stacha a Vaška Šilhy a uvědomil jsem si , že vy jste vyfotili skoro všechno za čím musel Vašek Šilha podstatně jižněji.
Komentář 1-4 / 4
Napsat komentář
Jméno
E-mail
E-mail se zobrazi jen administrátorovi.
Text
Maximálně 500 znaků. Delší text bude oříznut.
0/500
Všechny položky jsou povinné.