Home  >  Texty  >  Svalbard 2013
SVALBARD 2013: IV. - Ostrov Lågøya – mroži a já na osmdesáté rovnoběžce, aneb o medvědech ještě napíšu
Počet zobrazení: 863010.10.2013 23:02:33
Ahoj holčiny moje!
21. 07. 2013
Po úžasných zážitcích a fotosmršti 17. 7. (viz. článek Svalbard III ) jsme dva dny neviděli medvěda. Přemýšlím o PB (polar bear), o tom, jak je vlastně nesnadné PB ve zdejším prostoru najít. Vlastně spíš nejisté. Nějakou dobu, zhýčkán prvními setkáními s medvědy, jsem si totiž myslel, že na medvěda lze narazit každou chvíli, a že příležitostí k focení medvědů bude ještě dost. Teď už vím, že je to s příležitostmi nejisté. Nejisté proto, že prostor, kde na Svalbardu medvědi lední mohou být je obrovský. Nesnadné i proto, že medvědi jsou dost pohybliví – běžnou chůzí se pohybují 4 až 6 km/h – a pohybují se, pokud nespí, a spí tak osm hodin denně, i když si občas dají ještě „NAP“. A nejisté samozřejmě i proto, že jich na Svalbardu, území o polovinu větším než Švýcarsko, je asi „jen“ 2000 jedinců.

Medvěd lední. Svalbard. Norsko.


U vědomí toho, ba o to víc, se obáváme o data, především z toho úžasného 17. července. A tak zálohujeme. Já z notebooku na dva externí disky, Ondra také na dva disky a data s názvem „the best of“, prostě s těmi poklady, zálohuje ještě na USB Survivor (kouzlo nechtěného), a možná ještě něco na CF karty, za což si z něj už utahuji. Nicméně tentokrát, snad více než jindy, si svých dat vážíme.
Sledujeme stále driftující led na sever, za 80 stupňů severní šířky, až na 81. stupeň, což je, jak se nakonec ukáže, nejsevernější místo, kde jsem kdy byl. Medvědi jsou. Objevujeme ještě čtyři, ale kvůli množství ledu k nim nemůžeme dostat na zodiacu, a loď je v ledu příliš pomalá, než aby se byla schopna dostatečně k medvědům přiblížit. Jeden z medvědů, číslo 8, zrovna ten „můj“, udělá, zatímco loď stojí, průzkumné kolečko kolem lodi, ale nakonec si to rozmyslí a mizí v dálce. Zřejmě zachytil stopu čísla 7, samice, kterou jsme viděli před několika hodinami.

Medvěd lední. Svalbard. Norsko.


Ale pak najednou medvědi nejsou! Po dvou dnech bez medvědů stáčí tedy kapitán loď na jihovýchod k ostrovu Lagoya. Na ostrově se totiž nachází menší kolonie mrožů (Walrus) a hnízdiště snad jednoho, nebo dvou párů v Evropě velmi vzácného racka Sabinova, (Sabine´s Gull).

Racek Sabinův. Svalbard. Norsko.


Nemůžeme se u kolonie mrožů vylodit, ani se k ní příliš přiblížit z moře, a tak ostrov objíždíme, abychom se vylodili na jeho opačné straně. Ze zodiacu pozorujeme pláž a mrože, kteří se na ní vyhřívají. Zaujati několika desítkami těchto největších savců severu (pominu-li velryby, samozřejmě), povalujících se na pláži pár metrů od moře, si ani zprvu nevšimneme, že je najednou kolem zodiacu několik mrožů. Pobytem v chladné vodě nezdravě do mrtvolna vybledle růžoví, poulí na nás krví podlité oči. Zafuní mocně, vynoříc se náhle vedle zodiacu, dost blízko, a dost vysoko nad hladinu, až tento zdá se nám být spíše malým, zjistí, že nejsme nebezbeční, pošťuchujíc se navzájem, zase, jak náhle se objevili, tak mizí. Trochu matou tělem. Když totiž normálně plavou, je z jejich těla vidět jen kus hlavy, oči, nozdry, a jeden si ani neuvědomí, jak nečekaně velké zvíře to je.

Mrož atlantský. Svalbard. Norsko.


Mrož atlantský. Svalbard. Norsko.


3-3.5 metru a 1.5 tuny vážící samci s kly až metr dlouhými jsou na souši impozantní. Jejich majestátnost však kazí právě výstup na pláž: mohutné nazdvihnutí horní poloviny těla, pak pád následovaný vlnitým pohybem umocněným vlnící se značnou podkožní tukovou vrstvou. Výsledkem téhle snahy je asi tak metrový posun mrože žádoucím směrem. Pak odpočinek a po pěti minutách znovu: vztyčit, pádem posunout, odpočinout. Ani se není co divit, že kolonie mrožů bývají na dosah, jen pár metrů od moře. Těch několika okamžiků, kdy se vztyčí, ať už kvůli pohybu nebo kvůli jinému mroži, ale stojí za čekání.

Mrož atlantský. Svalbard. Norsko.

Mrož atlantský. Svalbard. Norsko.


Nicméně jejich neohrabanost na souši by však neměla být podceňována. Asi bych měl uvést, že mají velmi sociální chování, a tak dále, ale to by mohlo implikovat nechtěné konotace do lidské společnosti, tak to teď napíší vulgo. Válí se po sobě na pláži tak těsně, že by vejce mezi nimi nepropadlo, ze spánku hlasitě odfukují, občas se z té obrovské, jako nedaleký prasečák smrdící, odfukující, spící hnědé haldy vynoří nějaký kel, či ploutev, která hned zase zapadne do bažiny tučných, roztékajících se těl. Přesto, že to nevypadá, tak někdo z téhle haldy těl dává pozor, a ačkoliv se zdá, že se ničeho nemusejí bát, dostane-li se něco (člověk třeba) mezi ně a moře způsobí to obvykle jejich naprostý úprk do moře. Úprk tak rychlý, zběsilý a ve své hmotnosti tak ničivý, že ani lední medvěd to neriskne, a člověk rozumný by také neměl.

Mrož atlantský. Svalbard. Norsko.


Hop nebo trop. Lední medvědi občas sledují kolonie mrožů, ale ulovit mrože, natož dospělého, zdravého, potažmo samce, je i pro takového predátora jako lední medvěd prakticky nemožné. Lední medvěd totiž, ani neprokousne silnou mroží kůži, a když prokousne, mnoho neuškodí. Silná vrstva podkožního tuku mrože zabrání, aby medvědovy zuby způsobily mroži vážnější poranění. A smrtící kousnutí do mrožovy hlavy, byť třeba mladého jedince, vzhledem k výše popsanému ničivému úprku mrožů při jakémkoliv ohrožení, do blízkého moře je i pro medvěda vysoce rizikový způsob lovu. A jakmile je mrož ve vodě, role medvěda se změní z lovce na pozorovatele. Posouzení rizik“ (risk assessment), zda energie vydaná při lovu (úspěšnost lovu je cca 10%), ev. riziko zranění k tomu, vyváží zisk z potenciálně získané potravy, jsou dilemata, které medvěd zvažuje, a jen zoufalství hladu pak tyto hranice rizika posunuje…

Mrož atlantský. Svalbard. Norsko.

Mrož atlantský. Svalbard. Norsko.


Mrožů však není na Svalbardu zas tolik, jak by se mohlo zdát, vzhledem k tomu, že mrože a to ještě jen sporadicky, loví jen kosatky a lední medvědi. Po třech stoletích lovu mrožů, většinou kvůli klům, je odhad kolem 2000 jedinců na Svalbardu. Populace mrožů je od roku 1952 Norskem chráněna, přesto, že mírně roste, je mrož stále ještě v norské Červené knize (Norwegian National Red List). Celkově je atlantických mrožů (subspecie mrož lední atlantský, Odobenus rosmarus rosmarus) jen 20-30 000, na rozdíl od pacifických (subspecie mrož lední pacifický, Odobenus rosmarus divergens) asi 200 000 (Kovacs K.M., Lydersen Chr: Birds and Mammals of Svalbard).

Mrož atlantský. Svalbard. Norsko.


Když ale ležím na kamenité pláži, můj bok lehce omývá Grónské moře, ze kterého, kousek ode mne, vylézá mohutný mroží samec, a vztyčí se v celé své mohutnosti, byť jen proto, aby se posunul o kousek blíž k opodál ležícímu stádu, mám pocit, že se tyčí nade mnou, tak myslím jen na focení, a rudých uší vylezlých z pod čepice si všimnu, až ta chvíle odezní. Na etologii, ekologii, zvyšující se hladinu oceánů a mokro v botách myslím až později…

Mrož atlantský. Svalbard. Norsko.


Bohdan Němec, Grónské moře a Plzeň, červenec/září 2013


Příště: Velryby, tuleni a polární lišky

Komentáře k článku 'SVALBARD 2013: IV. - Ostrov Lågøya – mroži a já na osmdesáté rovnoběžce, aneb o medvědech ještě napíšu'
Komentář 1-3 / 3
7.7.2014 09:16:18
Marie S
Velký obdiv za tak úžasnou, precizní a krásnou práci na výpravě. Ať se daří i při dalších expedicích a přeji hodně štěstí!
14.7.2014 19:49:28
Bohdan Němec
Marie, mnohokrát vám děkuji za přání i povzbuzení... Bohdan
12.10.2013 14:22:51
Michal Mašík
Fotografie mrožů jsou perfektní. Budí respekt.
Komentář 1-3 / 3
Napsat komentář
Jméno
E-mail
E-mail se zobrazi jen administrátorovi.
Text
Maximálně 500 znaků. Delší text bude oříznut.
0/500
Všechny položky jsou povinné.