Home  >  Texty  >  Svalbard 2013
SVALBARD 2013: ÚVOD - tam, kde lišky nedávají dobrou noc
Počet zobrazení: 1404518.8.2013 00:25:07
V několika postupných dílech (doufám) budu psát o mém výletu na Svalbard, formálně v jakési kombinaci postřehů a poznámek, především o fotografování a okolností kolem focení a fotografování ledních medvědů zvláště, neboť lední medvědi byli středobodem naší cesty (s Ondrou Prosickým) na nejsevernější místo, které může prostý pobíječ much navštívit. A protože, jsem na Svalbardu nafotil něco přes 300 GB dat (smazaná nepočítám), budu psát a postupně vkládat fotky nejen medvědů, ale i některých druhů ptáků, mrože, soby a polární lišky, kousky velryb a pokusím se i o nějaké krajinky.

Již několik sezón si na svých výletech píšu poznámky. Deníček to úplně není, spíš poznámky. Abych nezapomněl, nebo spíš, abych si vzpomněl. Někdy si píšu poznámky na papír, někdy do kompu, jak je to v danou chvíli možné, co je při ruce, jak jsem na tom s elektřinou, atd. Pokud elektřina a čas na psaní je, píšu do kompu poznámky formou dopisů své rodině. Někdy je odešlu, někdy to odeslat není možné, jako zrovna teď na Svalbardu.

Tradičně začínají:

Ahoj holčiny moje!

Sedím v lobby našeho hotýlku-ubytovně v Longyearbyen, hlavním městečku Svalbardu(známější jako Špicberky), Norsko a píši do notebooku první poznámky. V „hotýlku“, který z venku vypadá jako ubytovna pro bezdomovce, nebo něco narychlo postavené s uměleckým záměrem, pojatém ve free stylu…ale uvnitř je lobby nečekaně pěkná a příjemná. Pokojíky pro horníky sice malé, ale čisté, na podlaze stylově nechybí cár tulení kůže. Nepochybně osobitý hostel, vlastně má své kouzlo, vycházející asi opravdu z ubytovny pro horníky, které „normální“ hostely nemají. Sedím a píšu, je totiž jedenáct dopoledne a světla je tady tak moc, že fotit není k ničemu.

...to je ten stůl se stínem...
Jeden z prvních mědvědů ledních, které jsem na Svalbard fotil..




Apropos světlo.
Světlo je tady, a měl bych říci – samozřejmě, vždyť přece slunce zde nezapadá od 19. dubna do 23. srpna, opravdu fenomén.
Včera jsme se probudili, bylo jedenáct v noci, sluníčko svítilo o něco méně než v poledne a my tedy vyrazili fotit. „Přece nebudeme sedět, když je venku světlo…“ Jednoho ale z počátku přesto překvapí, že nikdo venku není. „No jo, zřejmě spí, vždyť je půlnoc“, vysvětlujeme si zřejmý fakt. Jako sotva na Svalbard přišedší Středoevropan mám dojem, že by měli být přinejmenším v práci, vždyť je den… Ale venku nejsou, nikde nikdo. A tak je klid na focení, jako bychom tu byli sami. Navíc, a to je pro nás důležité, slunce je o půlnoci v úhlu asi jen 10 stupňů nad obzorem (přesněji 14.8. bylo slunce 9.59 stupně nad obzorem). Pro náš melanin sice nic moc, ale pro focení je to dobré.

Začal jsem cestu s nadváhou (mého kabinového zavazadla samozřejmě), a s tím jako vždy spojenou obavou, jestli nebudu nucen něco z mého vybavení nechat letištnímu personálu. Ale prošlo to. Dvě hodinky letu do Osla jsem si oživil jen tím, že jsem, v domnění, že je to záchod, lomcoval dveřmi do pilotní kabiny (byly totiž hned vedle sebe) a v rozespalosti mi nebylo divné, že na těch dveřích je klávesnice s displejem. Na opravdu slušné upozornění stevarda jsem toho tedy, to už jsem vnímal, s přihlouplým výrazem, nechal, a zkusil raději ty druhé dveře…ty už otevřít šly.

Po dalších třech hodinách letu z Osla, přistání na Svalbardu v Longyearbyen v 01:30 hodin. Chvíli spíme, dobíjím mobil, který se z ničeho nic značně ohřál a vybil. Letiště je kousek, asi 3.5 km od městečka, a protože máme ubytování ve výše zmíněném hostelu až od 14. hodiny, jdeme se podívat na kolonii rybáků dlouhoocasých (Arctic Tern) asi 300 m od letiště, že to pak dojdeme. Fotím, nebo spíš ladím sebe a taky fototechniku. Kousek od letiště fotím své první soby ve volné přírodě, zřejmě matka s mládětem se popásá na podmáčené kvetoucí louce severského léta. A chaluhu příživnou (Arctic Skua), trochu zívající. Když pak ale dojde na cestu do Longyearbyen a mám na sobě těch 40 kilo bagáže, už se mi ty 3.5 km takový kousek zase nezdá…

Sob polární špicberský. Menší poddruh soba polárního. Svalbard Reindeer. Svalbard. Norsko.


Chaluha příživná. České jméno je takový antropomorfismus: "bere do úvahy" jak se tahle chaluha z lidského pohledu chová. Arctic Skua. Svalbard. Norsko.



Než hotýlek Mary-Anns Polarrigg najdeme, naběháme po Longyearbyenu ještě další kilometr. Schoulen pod stolem před hotýlkem, abych byl chráněn před sluncem, prospím zbytek času do ubytování.
Sotva dostanu klíče, ani nezatahuji závěs na okně v pokojíku a jdu spát, bez ohledu na to, že jsou dvě odpoledne.

Jsme tu dva dny předem, pojištěni tak pro případ komplikací na cestě, nedošlých zavazadel a podobně, abychom nezmeškali odjezd „naší“ lodi za medvědy ledními, naším hlavním cílem, zde na Svalbardu. Ty dva dny „čekání na loď“ hodláme využít pro focení, samozřejmě, ale náš hlavní cíl jsou medvědi lední, medvídci (Ondra), Polar Bear, nebo PB, jak jim později budeme říkat.

O fotografování medvědů ledních jsem začal přemýšlet už po svém návratu z Finska, v roce 2010, (kde) kde jsem fotil medvědy hnědé. Rozhovor na toto téma s Ondrou Prosickým, který o tom, fotit medvědy lední nejen přemýšlel, byl tak vlastně nevyhnutelným a celkem přirozeně vyústil v naši společnou cestu.

Pokud chcete fotit lední medvědy v jejich přirozeném prostředí, přesněji řečeno fotit polar bear wildlife, což může být rozdíl, je možné to uskutečnit jen na několika místech severní polokoule: Aljaška, Kanada, Grónsko, Svalbard/Špicberky, ruské ostrovy v Barentsově moři.
A protože náš úmysl byl fotit tyhle největší suchozemské šelmy na driftujícím ledu, v prostředí pro lední medvědy přirozeném, ba přímo životně nutném, neboť na tomto typu ledu v létě hledají svou hlavní kořist – tuleně, volba padla, z mnoha důvodů, ale jednoznačně, na Svalbard, čili Špicberky.

Medvěd lední. Zvědavost nebo zvídavost je vlastnost, která pomáhá ledním medvědům překonávat drsné klimatické podmínky a relativní nedostatek potravy za polárním kruhem. Polar Bear. Svalbard. Norway.


Možná někomu zní mnohem známěji Špicberky (Spitzbergen pojmenoval souostroví Willem Barents), než Svalbard, pro pojmenování tohoto souostroví na východ od Grónska, ale Svalbard se mě líbí víc. Znamená to prý „Studené pobřeží“, je to autentické, mnohem více přesné (Spitzbergen je jen největší ostrov) a zdá se mi to i vtipnější než „Špičaté hory“.

Koneckonců místní říkají souostroví také Svalbard:

BN asi 1 km na východ od Longyearbyen. Foto Ondřej Prosický. Svalbard. Norsko
BN a kultovní značka "Opatrnost na celém Svalbardu". Svalbard. Norsko.


























Mimochodem, hlavní městečko Svalbardu se jmenuje Longyearbyen podle pana Longyear(a). To byen je prostě“ město“… a má asi 1600 obyvatel z celkových asi 2000 na celém Svalbardu (na rozloze o polovinu větší než Švýcarsko to není zas tak moc).

Souostroví je celkem odlehlé místo, ale elektřinu mají a v Longyearbyen na 78° 13´ severní šířky je na muzeu Svalbardu web kamera.

O Longyearbyen a jeho historické pamětihodnosti nám zase tak nešlo, i když bez zajímavosti nejsou. Zajímaly nás teploty (v létě zde bývá kolem 5 - 6°C), předpověď počasí a samozřejmě ledu (hlavně tzv. červeného) kolem 80. rovnoběžky, a eventuelně severněji.

A zajímaly nás také druhy vyskytjící se v okolí Longyearbyenu a možnosti jejich focení, ze zdejších, pro nás však exotických druhů, např: kajka mořská (Common Eider), jespák mořský (Purple Sandpiper), rybák dlouhoocasý (Arctic Tern), chaluha příživná (Arctic Skua), lyskonoh ploskozobý (Grey Phalarope), bernešky (Barnacle Goose). V okolí městečka se dá ale fotit druhů ptáků mnohem víc. Se savci je to horší, snad jen sob polární (Svalbard Reindeer) a liška polární (Arctic Fox).

Rybák dlouhoocasý symbolický. Arctic Tern. Svalbard. Norsko.

Rybák dlouhoocasý. Arctic Tern. Svalbard. Norsko.

Mladý jespák mořský byl jedním z mých prvních fotek na Svalbardu. Není bez zajímavosti, že všichni dospělí jespáci, které jsem fotil, měli alespoň jeden kroužek... Purple Sandpiper. Svalbard. Norsko.

Liška polární, studiový portrét. Ačkoliv to nevypadá,je to opravdová wildlife fotka. Takový "urban wildlife". Svalbard. Norsko.

Liška polární obhlíží své lovecké teritorium. Arctic Fox. Svalbard. Norsko.


Bohdan Němec, Longyearbyen a Plzeň, červenec/srpen 2013

Příště: ledovec Krossfjorden, a první medvěd lední na ledu

V očekávání věcí příštích. Stopy medvěda ledního. Polar Bear. Svalbard. Norsko.
Komentáře k článku 'SVALBARD 2013: ÚVOD - tam, kde lišky nedávají dobrou noc'
Komentář 1-6 / 6
19.8.2013 09:01:06
slunicko
Clanek je vtipnej, vzdelavaci i roztomilej (ostatne jako vzdy):-) Mne udelaly radost vsechny fotky, nejvic vsak BN a znacka, liska a sob.
20.8.2013 13:40:39
Bohdan Němec
Tak to mělo být: trochu vtipné, trochu poučné...no ano, když si mne jeden představí, jak spím pod stolem...tak i trochu "roztomilé". Se značkou a se mnou vznikla na Svalbardu ještě jedna fotka. Až přijde její čas, zveřejním ji. Každopádně děkuji za pravidelné a shovívavé čtení.
18.8.2013 15:02:51
Petr Pazdera
Bohdane, tak palec nahoru za pokus o převzetí pilotování letadla :D fotky super, nejvíce medvěd s ledoborcem v pozadí a špicberský sob.... díky za fajnový článek a super snímky. PP.
18.8.2013 12:40:17
Michal Mašík
Konečně! Nemohl jsem se dočkat článku a fotografií. Článek je krásně napsaný a fotky jsou super. Sob polární a medvěd s lodí v pozadí jsou úžasný. Liška je taky fajn. Těším se na pokračování.Michl
18.8.2013 20:19:02
Bohdan Němec
Je radost si přečíst od někoho, to co jste napsal. Myslím to "Konečně!..." Doufám, že vás příští díly nezklamou, bude to trochu monotematické: medvěd lední.
19.8.2013 19:44:55
Michal Mašík
Moc rád se sem vracím. Líbí se mi Vaše fotografie. Jsou pěkné a články čtivé. Máte svůj rukopis ve fotografii a to je dobře. Člověk hned pozná čí je fotografie. A ještě něco. Vaše fotky mají zvláštní atmosféru.Aspoň já mám takový pocit.
Komentář 1-6 / 6
Napsat komentář
Jméno
E-mail
E-mail se zobrazi jen administrátorovi.
Text
Maximálně 500 znaků. Delší text bude oříznut.
0/500
Všechny položky jsou povinné.