ŠPANĚLSKO LEHKÝM PEREM
Počet zobrazení: 256916.6.2010 11:54:07
Uběhl už nějaký čas, vlastně už dva roky, od doby, kdy jsme vyrazili na fotovýlet do Španělska. Konkrétně na jihozápad Španělska, do oblasti mezi proslulou Gibraltarskou skálou a stejně proslulou Doňanou. Ten plurál „vyrazili“ znamená Vašek Bambula, Jaromír Kadeřábek (snad mu nevadí, že si ho trochu "beru do huby"), Láďa Vít a já. Vybrali jsme si dobu jarního tahu ptáků z Afriky na sever do Evropy v očekávání velkého množství ptáků v této oblasti, která je jen 16 km od afrického pobřeží.

Čáp bílý (Ciconia ciconia). Je to jen čáp, vím, ale když přistál na rýžovém poli kousek přede mnou, v krásném ranním světle, byl jsem docela rozechvělý.


Nepsal jsem o téhle cestě dříve, neboť jsem nevěděl jakou podobu bych takovému textu měl dát, aby to nebyl „cestopis“ typu vyjeli jsme, jede se tudy, dorazili jsme tam, dá se tam vidět tohle a tohle, a bylo to tam bezva, heč (eventuelně) vy, kteří jste tam nebyli.
Takže tyhle informace vynechám. Stejně si nic nepamatuju, řídil jsem cestou tam (a zpět vlastně taky) asi 2000 km a pamatuji si jen, že mně navigace přivedla dvakrát ke slepému mostu a podle téže navigace jsem jel 60 km po poli místo po dálnici. Nakonec jsme ale přijeli na místo s přesností 80 m.

Vlastně je tenhle článeček jen způsob, jak ukázat pár fotek z tohohle výletu.

Lysky a racek. Lysky ještě neměly mladé, proč byly tedy z mladého racka tak stresované nevím, neboť po několika náletech toho racek nechal a lysky se zase rozptýlily, aniž by se vyjevila příčina.


Nechtěli jsme podcenit přípravu, a tak jsme si domluvili dokonce místního znalce, profesionálního „bird-guida“, skotského ornitologa Stephena Dalyho, u kterého jsme v jeho Hoopoe Cottage i bydleli. Mysleli jsme si že vzdělaný, několika jazyky vládnoucí Stephen (v té době se učil také rusky), ornitolog a fotografující birdwatcher nám zajistí to, kvůli čemu jsme tam jeli 3000 km, to je fotit ptáky jižního Španělska. Ukázalo se však, že spojení birdwatcher-fotograf je pro dobrou fotku veskrze nevhodným. Očekávali jsme od toho hodně, ale nakonec bylo zklamání, hlavně Jaromírovo, z našich foto-úlovků dost velké. To však Jaromír ještě netušil, že jej tahle smůla na zahraničních foto-misích bude provázet i nadále…Španělsko, Maďarsko, Holandsko…
Snad alespoň Stephenovi naše návštěva pomohla k lepšímu pochopení specifických požadavků trhu v segmentu wildlife foto, kde měl ještě mezery. Koneckonců zde je Stephenův web

Volavka stříbřitá (Egretta garzetta). Objektiv Sigma 300-800 ostří na vzdálenost minimálně 6 m. Válíc se v rýžovišti v neskonale nepohodlné poloze jsem bez hnutí čekal, než se ode mne vzdálila natolik, aby objektiv už byl schopen zaostřit.


Koneckonců Jaromír se Stephenovi odvděčil za neporozumění také neporozuměním. Stephen žije se svojí rodinou tak trochu „zeleně“. Kromě jiného to spočívalo v tom, že měl (na rozdíl od všech v širém okolí) jímku na lidské exkrementy, snad dokonce s nějakou specielní bakteriální kulturou tyto, a další hnusy, účinněji rozkládající. Aby to dobře fungovalo, bylo třeba dobré disperse dotčených fekálií, jakož i bezproblémový odtok z jímky vycházejících a jistě mnohem „korektnějších sraček“, vlastně odpadních produktů. K zajištění správného chodu systému měl k tomu účelu na jeho začátku, tedy vedle záchodu, poučení ve čtyřech jazycích: neházejte papíry do záchodu…! Jenže Jaromír tomu textu ne zcela porozuměl. Nebo nečetl. A byl na záchodě často a mohutně tak, že když jsme jednou přijeli z focení přivítal nás smrad, všude hadice a Stephen se slovy: „sedm let mi to bezvadně fungovalo“, a po chvíli: „neházeli jste papíry do záchodu?“. Po našem ujištění, že ne, se výrazně uklidnil. Od té doby už s námi tolik nejezdil a my měli větší šanci něco vyfotit.

Ibis hnědý (Plegadis falcinellus)


Osobně jsem z toho až zas tak deprimovaný nebyl. Už jsem věděl, že přístup a potřeby ornitologa (birdwatchera) jsou prostě jiné než fotografa. Minimálně je to vzdálenost pozorovaného objektu. Pro birdwatchery klidně postačuje 100m nebo i 200m, pro fotografa je na tuto vzdálenost většinou „zbytečné“ fotit i slony, natož ptáky. Stephen sice naše požadavky chápal, ale nedal se odradit. Vždy ho přirozenost přemohla. Několikrát prudce zastavil svou dodávku a vyběhnuv ven s nadšením ukazoval na drobnou tečku na obloze, a že prý je to třeba orlík krátkoprstý na tahu z Afriky. Ochotně jsem mu to věřil a dokonce jsem zbaběle několikrát vytáhl z auta teleobjektiv ve snaze neurazit ho, později jsem už bezostyšně dával najevo, že to fotit opravdu nebudu. Jindy, snad aby záběry nebyly proti obloze, nám zas ukázal lokalitu dytíků úhorních, jejichž hlavičky se míhaly asi 70m od nás mezi čerstvě rašící vojtěškou. Tehdy jsem na delší vzdálenost fotil hlavně Sigmou 300-800mm a Nikonem D300 s crop-faktorem 1.5x. Výsledná ohnisková vzdálenost sestavy 1200 mm přesto často nedostačovala na slušnější fotku. Ze zoufalství jsem na Sigmu 300-800 nasazoval ještě telekonvertor 1.4x, takže sestava dávala přepočtené úctyhodné ohnisko 1680 mm, užitelné však spíše pro statické objekty a to ještě jen zrána, neboť vlnění vzduchu v pozdějších hodinách způsobovalo efekt srovnatelný s fotografováním podvečerní krajiny z jedoucího vlaku Českých drah přes zavřené okénko.

Pisila čáponohá (Himantopus himantopus).


Jaromír měl v té době k disposici objektiv 300mm/f2.8, a nesčetněkrát, a také ze zoufalství, fotil s dvěma konvertory 1.4x a 2.0x nasazenými na sebe. Tahle sestava jde propojit jen když upilujete kus bajonetu na TC 1.4. I takto pořízené fotky stejně musel ořezávat a jeho výrok „je to tak sotva na šestimego“, míněn počet megapixelů takto vzniklého obrázku, vešel do dějin digitální fotografie vlastně také proto, že když o tom v autě mluvíte každých 15 minut na vzdálenost 3000 km, zapomenout už to nemůžete.
Jaromír má rád na svých fotkách hlavní objekt „přes celé políčko“, takže se nelze divit, že byl trochu zklamán, a s těmi na polovinu původního oříznutým obrázky spokojen nebyl…a tím šestimegem se spíš utěšoval.

Pisila čáponohá (Himantopus himantopus)



Poučením ale zůstává, že pro fotografování i na sebeslibnější ornitologicky bohaté lokalitě nemusí zaručovat kýžený výsledek, tedy pár slušných fotografií, neřkuli výbornou nebo vyjímečnou fotku. Ba naopak, uchváceni množstvím druhů, které jsou k vidění, stáváme se jakýmisi „sběrateli“ druhů, a když jich nakonec na kartě nemáme dost, máme dojem, že se výlet nezúročil…jakoby se někdy zúročil… Vítězí pověstná dialektická kvantita nad kvalitou. Ono to na takovémhle krátkém 10ti denním výletě ani jinak snad nejde, chcete toho obsáhnout hodně, protože tam jedete daleko, a bůhvíkdy se tam zase dostanete… a nakonec máte jen průměr.

Konipas luční španělský (Motacilla flava iberiae).


Abych si jen nestěžoval, vlastně jsme viděli úžasné věci. Asi není objevem, že se v době jarního tahu, v oblasti jen asi 16 km od Maroka dá očekávat spousta ptáků, ale když pár desítek metrů nad skálou, na které sedíte prolétá v hejnu sto, sto padesát luňáků hnědých, pár set metrů od vás nad mořem ve stoupavém vzdušném proudu rotuje víc než 200 čápů bílých, nebo každých 15 minut přelétne pár supů bělohlavých, nemluvě o tisících pěvců, je to zážitek i když nefotíte nebo nejste zrovna birdwatcher (tedy zážitek i pro populárního „obyčejného člověka“).

sup bělohlavý (Gyps fulvus)


A to jsme k tomu seděli na skále, ve které jsou jeskyně s pravěkými malbami.
Není až zas tak těžké na sebe tenhle genius loci nechat působit, když sedíte na místech kde před více než 10 000 lety žili naši pravěcí předchůdci, možná v hřejícím podvečerním slunci čučeli jako my na africké pobřeží, odkud přišli. Asi by mé kolegy překvapilo, kdybych vstal, poněkud nahrben potřásl stativem místo kyje, ohrnuv pysky, vycenil zuby a vydal odhodlaný skřek, jako vyjádření pocitu, že tu jsem, silný a odhodlaný…a stáhnul si obrázky do kompu, místo abych šel namalovat nějaké do jeskyně nedaleko.
Bezesporu místo na uvolněný atavistický projev jako dělané…


Bohdan Němec, Plzeň, květen 2010
Volavka rusohlavá (Bubulcus ibis). Fotografovat volavku rusohlavou samotnou na stromě, na kterém se rozhodly nocovat, bylo téměř nemožné. Stromy byly volavkamy doslova obsypány.

Komentáře k článku 'ŠPANĚLSKO LEHKÝM PEREM'
Komentář 1-10 / 11
12 Strana 2 Strana 2
16.1.2011 20:48:02
Jarda
Pobavilo, poučilo. Zkrátka jak dobré čtení, tak pokoukání.
Odpověď pro "Jarda"
Jméno
E-mail
E-mail se zobrazi jen administrátorovi.
Text
Maximálně 500 znaků. Delší text bude oříznut.
0/500
Všechny položky jsou povinné.
15.12.2010 14:49:36
Martin Pelánek
Rád jsem si početl, přesto bych poprosil o napsání termínu, kdy jste tam byli. Tato oblast je jedním z adeptů na navštívení, tak dávám dohromady informace. Díky Martin
15.12.2010 22:26:14
Bohdan Němec
Zdravím. Byli jsme tam začátkem března. Ten sup je focený 5. března. Bohdan
15.10.2010 13:00:49
Marten
Dobry den, tohle je dalsi test. Uz by to melo fungovat...
4.10.2010 20:32:05
Vasek
Test
14.6.2010 18:44:39
Pavel Stančo
Nemohu nic víc, než jen souhlasit s Oldou. Článek je opravdu perfektně zpracovaný. Žádné zdlouhavé popisy kudy tudy, ale jasné a stručné. Nejvíc jsem se ale asi pobavil komentáři... Fotografie jsou samozřejmě perfektní. Nad čápem bych se vůbec "neohrnoval"... My jsme nadšeni z volavky a ve Španělsku berou volavku jako my čápa... Je to kus krásného zvířete a krásně vyfoceného. Přeji dobré světlo a víc takových zážitků a společníků, závidím :)
15.6.2010 20:50:32
Bohdan Němec
Děkuji za reakce. Trochu jsem se obával, že to nikdo nebude číst...
10.6.2010 18:34:44
Olda
Ahoj,u článku jsem se opravdu dobře pobavil,líbí se mi,v jakém duch je napsaný.Se Stephenem musela být zábava,na kterou se asi nedá zapomenout.Cesta to musela být sice daleká,ale stála za to,alespoň podle přiložených fotek.Jsou výborné. A "šestimego"?Stačí bohatě,pokud je kvalitní.
7.6.2010 22:41:34
Jaromír
Já myslím,že mě znáš dostatečně dlouho na to abys věděl,že se nezlobím:-)Zkrátka velice kulantním způsobem jsi prostě popsal,že jsem ucpal hajzl a faktem je,že pokud nebudu brát v podtaz prezentaci na web,kderá snese hodně,tak u mě má fotka smysl,že bude kvalitně tisknutelná min.60x40cm.Nicméně jak jsem se přesvědšil megapixely nejsou vše,snímač je důležitější parametr,nedávno jsem provedl test D700 vs. D300 a výsledek byl až šokující ve prospěch D700 a to nemyslím v olasti šumu.Jaromír
6.6.2010 21:53:05
Jaromír
Ještě,že jsem pro legrci,být k pláči bylo by to horší:-)Co se týče Stephena,dobře mu tak, má mít normální záchod a ne tam chovat nekulturně a obhajovat si to ve čtyřech jazycích,přičemž čeština kupodivu chyběla,navíc šel jsem konat potřebu a ne si tam číst,na to nebyl čas:-)Na svoji obhajobu musím podotknout,že s oběma TC už bylo měřítko v pořádku.Ale cesty nelituji,rád jsem s váma jel.Míra
Komentář 1-10 / 11
12 Strana 2 Strana 2